Anglický deníček 2014 – den devátý

Už to na mě fakt asi dolehá … pokoj zbalenej do kufru a batohu, čistej jako v pátek prvního … čeká mě jen pár posledních hodin spánku a návrat do Brna 

Včera večer dojel Margo brácha Francois na návštěvu, takže nás tu je zase plný dům. Já jsem usínal u pivka, brambůrek a Občana Khana, dneska to vidím dost podobně.

Noc do posledního plného dne byla velmi akční. To si tak poklidně spíte a najednou kolem třetí ráno šlupka, jak kdyby spadla půlka tohoto baráku. Pak už jsem slyšel jen řev nějaké holky. Jenže jsem byl tak unavenej, že to se mnou ani nehlo a po chvíli jsem zase usnul.

Ráno jsem dole potkal ruské hrdličky, ptal jsem se Anči, co to prováděli, že to byla rána jak z děla. Řekla, že o ničem neví a že to sice slyšela, ale spíš že to šlo jakoby z venku. Udělal jsem si kafe a dal si rohlík se šunkou. Mezitím došla Margo s Frantíkem a hrozně se chlubila tím, jak má přeraženou nohu, protože jí v noci na ní spadla knihovna. Měla to pěkně barevný, jen co je pravda.

Záhada tedy rozřešena. Na pořadu dne jsem měl akorát běhání po nákupech. Sháněl jsem pořád ty boty a další drobotiny. Přes víkend se tu koná velká cykloakce Prudential RideLondon, což v praxi znamená, že veřejná doprava je velmi omezená a když funguje tak to jede naprosto jinam. Cesta do SportsDirectu byla velmi ale velmi dlouhá. A ještě když zjistíte, že tam pro vás nemají zboží, tak je to na pytel dvojnásob.

Jediné, co se mi tak dopoledne povedlo, bylo obstarání si lístku na autobus na Stansted. Tentokrát zkusím za 8 liber Teravision, zastávku mám deset minut od baráku, což se bude zítra ráno hodit. Budíček stejně jako loni 4am. Přes Pas de Calais jsem se dostal zpátky do Haggerstonu, kde jsem na růžku absolvovat oběd. Tentokrát lasagne a OJ. Pěkně jsem se nafutroval, takže jsem to doma spláchnul pivkem a odpočnul před odpoledním výletem do dalších poboček SD.

Nakonec jsem si přece jen boty koupil, sleva z šedesáti liber na 17  To by šlo. Akorát s klukama z naší prodejny je větší sranda. Zcela ze statistických důvodů jsem si napsal, že domů jsem vyrazil kolem páté. Zácpami jsme se dokodrcali lehce před sedmou. A začal jsem s úklidem a balením.

Mezítím došla domů Margo a Frantík, tak jsme hodili řeč v obou jazycích. Francois se hrozně smál mé VELMI lámané fránině. Počkej za rok, draku, ti vypálím rybník. Dolů jsem se k Turkovi stavil ještě pro pivko a nějaký drobnosti na ráno, abych se o pár chvil později už jen vyvalil v pokoji a hodil se do klidu.

Kéž bych se zítra probudil a bylo zase prvního srpna … což se bohužel nestane. Chjo. Ale pokud se nic zvláštního nestane, tak ještě zítra napíšu krátký zážitek z letu. Očekávám, že na Stanstedu bude zítra velmi rušno.