Anglický deníček 2014 – den pátý

Není nad to se ráno probudit, zapnout foťák a na vás se směje hláška "baterie vybitá". Fuck my life. Tak dneska budu muset fotit číňanem a opravdu jen to, co stojí za to, abych v případě nouze byl na internetu. Není totiž sranda se tu někde ztratit a pak hledat zastávky a tak.

Můj pátý den tady začal u snídaně s Morgan. Odjížděla domů do Francie a tak jako early bird posnídala se mnou. Pokecali jsme si v obou jazycích a loučili se slovy "tak zase za rok". Nahoře v pokoji jsem ještě mrknul na poslední díl Plebs a na stránkách ITV jsem našel informaci o tom, že druhá série bude teď na podzim. Nemůžu se dočkat. Otrok Grumio je největší pošuk od dob Nathana z Misfits.

Původně jsem měl jet dneska do Windsoru, ale nakonec jsem otočil a naplánoval si výlet Museum of London u London Wall, které ukazuje cestu a vznik nejlepšího města na světě a to až do roku 2012, kdy se konala olympiáda. Odpolední zastávkou pak bylo věděcké muzeum u Hyde Parku, pak kino Odeon na Leicester Sq pro lístky na The Inbetweeners 2 a pak tralalá domů.

Hned po příjezdu k Museum of London jsem potkal Annu, svojí spolubydlící, která tam měla zcuka s kamarádkou. Ale jinak je Londýn fakt malej, vždyť tu žije jen něco kolem 15 milionů lidí. Celé museum mi tak trochu připomínalo zahájení Olympiády od Dannyho Boyla, které mám pořád v hlavě. Nezapomnělo se fakt asi na nic. Čím jste výš, tím jste blíž modernímu Londýnu. Paradoxně asi nejvíc se mi líbilo období 17. – 19. století.

Po návratů domů jsem smutně otevřel lednici a vytáhnul z ní poslední Stellu. Na oběd jsem si zašel "za roh" na hamburger. Přesněji teda čtvrtlibrák se sejrem s hranolkama, který kupodivu měli i nějakou chuť, než je tuna soli, jako u nás v McD. Na oběd se stavila parta stavošů, objednali si taky nějakou variaci na burger, ale cítili se hrozně rozhořčení, když tam neměli majonézu. Na vlastní voči jsem viděl, jak to v tý sračce máchaj. Děkuji nechci.

Po vydatném obědě jsem nelenil a nasedl na 243 směr Hyde Park. Na přestupu jsem lehce znejistil, protože tam nebyl bus, kterej jsem měl napsanej. Internet mi samozřejmě přestal fungovat v tu správnou chvíli. Zeptal jsem se dvou holčin. Jedna z nich vytáhla rozkousané jablko že mi to klidně najde a nasměrovala mě. Karma funguje, včera jsem jim pomohl já, dneska ony mně.

Zjistil jsem, že si užívám cesty busem na upper decku. Jasně, krtek je rychlejší, ale kochat se okolím z upper decku je krása. Hlavně si člověk všimne spousty věcí. Třeba to, jak je hrozně rozvinutá cyklistika. Všechny věkové kategorie, všechny profese … kolo, helma, vyrážíme. Sympatické.

Za nějakou třičtvrtěhodinku jsem konečně dojel na místo určení. Než jsem došel k vědeckému muzeu, minul jsem ještě Imperial College London. Mezi těmi klasickými budovami u Hyde Parku působila totiž jako pěst na oko. Přirovnal bych ho třeba k Letmu. Chtěl jsem se zapsat, ale nějak to nevyšlo. Prý až vyrostu a budu chytřejší. O dům dále už se nacházelo vědecké muzeum. Ještě jsem se ani nestačil rozkoukat a hned se mě ujala slíčná dobrovolnice, která mi vysvětlila co kde najdu a co bych neměl vynechat. Prakticky mi dala program na týden. No na to, že za 4 hodiny zavírají tak dobře no.

Strategicky jsem začal pěkně odvrchu, kde byla výstava zdravotnictví, včetně dobových záběrů. Mít v 50. letech třeba rakovinu, to muselo být fakt příšerný. Mým nejoblíbenějším patrem bylo druhé, věnované počítačům a matematickým/šifrovacím strojům. No a konečně jsem taky viděl 3D tiskárnu v akci.

Cestou domů jsem měl za úkol vyzvednout lístky. V Anglii to funguje všechno jinak. Když si rezervujete lístky online, tak jsou dražší než na pokladně. Jasně, ještě je třeba připočítat 1.7 za cestu, ale dneska už to byl několikátej přestup, takže už jezdím "zdarma". Na Inbetweeners se těším jako malej kluk. Od chvíle, kdy mi ho ve škole doporučili, jsem těma čtyřma magorama posedlej. První film byl jen dobrej, seriál je o sto procent lepší. Nicméně trailer druhého dílu filmu mě navnadil. A když už tu jsem, řekl jsem si, proč nezajít. Povedlo se mi přemluvit i Annu, že půjde se mnou, ačkoliv seriál nikdy neviděla. Měl bych jí vysvětlit aspoň základní výrazy jako "oh friend", "bus wankers", "knee-deep in clunge" a další  Už jsem říkal, že se těším jak malej kluk?

Reminiscence Inbetweeners mi připomněla něco, co chci říct už vlastně od pátku. Snad každej pátej chlap, kterýho tu slyším mluvit zní jako můj třídní z Parku James  Už jsem si zvykl, ale první tři dny jsem se tomu hrozně divil. Vždyť on ani není z Londýna, ty jo.

Přes Tesco jsem se dostal domů, nakoupil si potraviny na vaření na další dny … a zapomněl jsem na pivo. Potraviny pod náma prodávaj pouze takový ty "jakože piva". Takže jsem měl po čase možnost ochutnat cider. No, lepší, než drátem do oka.

Anče něco vaří, voní to až sem … jdu sondovat. See ya.