Anglický deníček 2014 – den sedmý

Dneska to kousek od Haggerstonské stanice nadzemky vypadalo jako v ospalém království. Nikomu se moc nechtělo vstávat. Já jsem si tradičně myslel, že jsem prospal tak tři dny v kuse, ale jen co jsem došel dolů a nebyl jsem schopnej si pomalu ani uvařit kafe, jsem rychle změnil názor. Áňa spala a Margo s polozalepenými oči zrovna vyrážela za prací. A přitom venku je tak třicet ve stínu. A to ještě teď. Není kam spěchat, chillax.

Na dnešní toulky jsem si vybral zase dvě muzea – muzeum při Bank of England a Geffrye Museum. Na Bank of England vzpomínám rád. Už roku 2011 mi zní v hlavě Threadneedle Street, kde se tato obří budova nachází. Muzeum je jen kousek od ní. Na banku vzpomínám hlavně proto, jak jsem tehdy zjistil, že moje peněženka plná dvacelibrovek má cenu toaletního papíru. Během toho, co jsem tu nebyl stihli vyměnit ještě sérii padesátilibrovek, ale takový papír jsem ještě neměl tu čest držet v ruce.

Muzeum jako takové ukazuje historii britských platidel, můžete si potěžkat kilo zlata a dozvědět se spoustu o ochraných prvcích bankovek. Kolem dokola chodil takový postarší chlapík s iPadem a odpovídal na všechny možné otázky. To že jsem si zapomněl foťák doma, ani nezmiňuju. Strávil jsem tam dvě hodinky, ale pořád mi ty drobáky nedávají žádnou logiku. Zrovna včera ve Windsoru mě paní pokladní zbavovala spousty drobáku. Bezpečně poznám akorát Ł1 a 20p, jinak jsem nahranej.

Cestou zpět domů je ještě Geffrey Museum – místo, které se jmenuje po bývalém starostovi Londýna. Toto muzeum je zaměřeno na bydlení. Na jednom místě jde vidět jak se obydlí vyvíjela za posledních 400 let. Štípnul jsem si lístek a z automatu na mě vybafnul lístek za mínusovou jízdu. Holt, nemám na Oysterce dostatek kreditu. Ale o tom potom. Ještě než se vydáte do obřího domu, dá se podívat na vzácnou sbírku bylinek, z nichž teda většina je nejedlá. Ještěže to tam bylo napsaný. Asi po dvaceti minutách procházení zahradou jsem si vzpomněl, na co jsem dneska zapomněl – Claritine. Ať žijí halušky

Vyšel jsem z domu/muzea s vědomím, že si musím dobít kredit na Oysterce, jinak mě řiditel autobusu vycukne z pantoflí. Od loňska jsou totiž autobusy cashless a karty berou jen vydaný v Británii. Takže pro turisty pěkně Oysterka nebo denní/týdenní lítačka. Naštěstí všude na netu je psaný, že Oysterku lze dobít uplně všude. "Uplně" je tu asi to klíčové slovo. Nějak si nedokážu vysvětlit, proč jsem šlapal dva kiláky domů pěšky a Oysterku jsem si nabil až u zastávky nadzemky.

U domu jsem lovil klíče, týpek z obchodu se mě ptal, jak jsem si užil dneska den a jestli něco nepotřebuju. Tak jsem mu odvětil, že mrknu do ledničky a kdyžtak se stavím. V ledničce toho bylo hodně, jelikož jsem doma včera vlastně vůbec nebyl. Vytáhl jsem tam kuřecí, rýži a nějakou omáčku a šup s tím na kolotoč ať se to spolu "zkamarádí" jak říká Zdéňa. Oběd to byl zcela famózní, akorát jsem si toho udělal tolik, že zbytek dne jsem nevytáhnul paty z domu a strávil cenné chvíle u dalšího výborného britského seriálu CITIZEN KHAN / OBČAN KHAN. Jen k večeru jsem si šel koupit jídlo na večeři a na zítřejší den. Vypadnu asi někam do parku krmit veverky a udělám s něma selfie.