TOP TEN 3Q/2009

  1. Paolo Nutini – 10/10
    Paolo je zpět. Mladému skotovi trvalo tři roky, aby navázal na svůj veleúspěšný debut These Streets. Sunny Side Up je album, které se naprosto vymiká tomu, na co nás dvaadvacetiletý Nutini nalákal v roce 2006. Nicméně, jasných 10/10.
  2. The Virgins – Love Is Colder Than Death
    Panicové z ameriky jsou tu s námi již třetím rokem. Doplnil jsem si vzdělání pořízením jejich aktuální desky, která světlo světa sice zpatřila již loni, ale od moře se jí zachtělo k nám do Evropy až letos. Borec na konec v podobě této záležitosti je prudce návykový.
  3. The Prodigy – Piranha
    Angličtí Prodigy na letošní rok ohlásili velký návrat a po několika otočeních nové desky nelze než souhlasně kývnout hlavou. Deska je to stylově trošku jiná, než ty předtím, ale mimořádně poslouchatelná. Piranha je další z těch, které nelze nemilovat.
  4. Remi Nicole – Standing Tears Apart [Special C4 Unplugged Performance]
    Toužebně očekávaný sequel úspěšného debutu londýňanky Remi Nicole konečně vyšel! Jako singl byla nasazena tato příjemná kytarovka, která zní ještě o poznání lépe ve verzi, kterou Remi představila v britské televizi Channel 4, které patří holandská soutěž Big Brother nebo neuvěřitelně úspěšný sitcom The Inbetweeners.
  5. Eminem – Insane
    Text, co chytne za srdce… i tak by se dal popsat song z letošního Eminemova CD Relapse. Hate it or love it.
  6. Eels – Beginner's Luck
    V průběhu studia jazykové školy jsem se setkával s anglickou kulturou v podobě seriálů. Jedním z nich byl ponurý, ale přesto výborný animovaný seriál Monkey Dust, jehož titulní píseň měli na svědomí právě Eels. Když letos vydali nové album, řekl jsem si, proč ho nezkusit. A vyšlo to.
  7. Colbie Caillat – Begin Again
    Zdá se, že hned několik zpěvákú/zpěvaček/skupin si vybralo rok 2009 za ten, kdy je vhodné dát o sobě zase vědět. I to je případ Colbie, která mě potkala při svém úspěšném debutu Coco v roce 2007. Při prvním poslechu je znatelné celkové zrychlení jejího stylu, ale přesto jde stále o to samé… nekonečnou pohodu.
  8. La Roux – In For The Kill
    Nové synthpopové duo vydalo letos před prázdninami svoje debutové album a nutno dodat, že to není vůbec špatné. Jedna z těch skupin, kterou můžeme vídat na hudební stanici VH1. Všechny songy mají podobný styl a nezaměnitelný vokál zpěvačky Elly jim dodává šťávu.
  9. Yeah Yeah Yeahs – Dull Life
    V pořadí třetí album této americké indie-rock grupy neuniklo ani mým uším. Už jen proto, že všechno indie je prostě moje. Tato partička se dokonce letos objevila prvního červencového podvečera v Praze v absolutně vyprodaném Roxy. Už to svědčí o kvalitách.
  10. Dub FX – Love Someone
    "Basically, like I said, my name is Dub FX. I make sound live on the spot by recording my voice into this loop station…" Tak nějak začíná video kulervoucí performance australana Benjamina Stanforda, známého spíše pod stage name Dub FX. Ke štěstí mu stačí mikrofon, loop station a lepá děva, která s ním obráží svět. To, co předvádí, není uplně můj styl, ale vážně mě to dostalo. Další z věcí, kterou se nikdy nenaučím 🙂